Informace Historie Fotogalerie Literatura Akce Kontakt
Historie

Soubor staveb Betlém je ojedinělým urbanistickým celkem s takto dochovanou, převážně roubenou zástavbou v centru města. Jeho počátky spadají do 1. poloviny 18. století v souvislosti s rozvojem řemesel a možností stěhování obyvatelstva po vydán tolerančního patentu Josefem II. roku 1781. Pro vzrůstající potřebu nových domků vyčlenila rychmburská vrchnost v polovině 18. století území bývalých obecních pastvin na pravém břehu řeky Chrudimky. Právě zde si začali své příbytky stavět drobní řemeslníci, především hrnčíř a tkalci, a tak vznikla část města, která se začalo říkat Betlém. V roce 1731 byly v tomto prostoru pouze dvě chalupy a popásala se stáda dobytka, které pásli obecní pastýři. Zhruba o sto let později byl tento prostor již zcela zastavěn, mezi domky zůstávaly jen drobné uličky.

Chalupa s obchodem pod kostelem, začátek 20. století

Lidé si na Betlémě stavěli drobná obydlí, jaká stávala v okolních vesnicích. Stavebním materiálem zůstávalo / narozdíl od větších měst / dřevo, materiál, který byl snadno dostupný a dobře opracovatelný. Vyzděny byly pouze části kolem topení. Přízemní roubené domky se sedlovou střechou mívaly jednu velkou světnici, síň s černou kuchyní a komoru, případně pak chlívek pro domácí zvířectvo. Postupem času, jak narůstaly potřeby rodin, se k chalupám přistavovaly drobné kůlny, chlívky a stodůlky. Původní krytinou všech betlémských střech byl jednoduše kladený šindel / životnost cca 30 let, vyráběl se ze smrkového dřeva ručním opracováním /. Od konce 19. století byl postupně překrýván lepenkou, kterou každé léto místní "térovali". K tomuto účelu stával na prostranství velký kotel s "térem". Od 30. let 20. století se objevují na střechách i štítech domků eternitové šablony. Domky mívaly jednoduché, převážně svisle bedněné lomenice zakončené makovičkou /hliněné, dřevěné, plechové/. K jediným zdobným prvkům betlémských domků patřily nápisy na záklopových prknech a zdobená okřídlí /prkna překrývající na šikmých stranách lomenice přesah střechy/. Rozmanitá bývala i barevnost okenních rámů a dveří. Ještě ve druhé polovině 19. století měly domky odkryté roubení a spáry mezi nimi se vymazávaly a bílily. Od konce 19. století obyvatelé stěny domků opatřovali vápenným nátěrem různých odstínů od bílé přes modrou, zelenou a po růžovou. I do této části města postupně pronikaly zděné domy s klasicistními zdobnými prvky.

Část lokality Betlém poblíž středu města stav v roce 1980

Na Betlémě žily převážně rodiny drobných řemeslníků, zejména hrnčířů, viz.výše. Po roce 1870, kdy došlo k vyčerpání zdejších ložisek hrnčířské hlíny, nastalo období velkého rozmachu tkalcovství. Téměř v každém domku se ozýval klapot stavu. Šikovnosti zdejších tkalců využívali od 19. století továrníci, kteří v Hlinsku zavedli průmyslové tkalcovství. V důsledku tohoto vývoje se postupně z Betléma stávala čtvrť továrních dělníků a jejich rodin. V průběhu 20. století se začala psát smutnější historie Betléma. Od 60. let nastávalo období postupné devastace jednotlivých domků, související se změnou životního stylu a stěhováním obyvatel do modernějích domů. Domky zůstávaly prázdné, chátraly a postupně i mizely. Přestože dlouhá léta ukazovali pracovníci památkové péče na obrovskou hodnotu tohoto sídelního celku, jeho záchrana nastala a koncem 90. let. Počátkem roku 1989 se příslušné instituce domluvily na záchraně centrální části Betléma, který byl v roce 1995 vyhlášen památkovou rezervací. Záchrany se ujal Památkový ústav v Pardubicích prostřednictvím Souboru lidových staveb Vysočina. Zdejší rezervace lidového stavitelství bude mít po dokončení 12 zpřítupněných objektů /nyní 9/. Po dokončení celého projektu si zde návštěvníci prohlédnou nejen expozice bydlení této vrstvy obyvatelstva, ale i dílny tradičních řemeslných odvětví. Některé objekty budou sloužit místním obyvatelům i návštěvníkům.